Mořské ryby mají nižší obsah solí ve své krevní plazmě než je obsah solí v mořské vodě. Musí tedy mít vyvinutý mechanismus, jak zabránit „vysušení“ svého těla. Voda totiž uniká z prostoru s nižším obsahem solí (hypotonický) do prostoru s vyšším obsahem soli (hypertonický). Mořské ryby přijímají slanou vodu a přebytečných solí se zbavují žábrami a vylučováním silně zahuštěné moči.

Sladkovodní ryby jsou adaptovány přesně naopak – jejich krev je hustší než okolní sladká voda, proto je jejich organismus zavodněn dostatečně. Přebytečné vody se zbavují vylučováním silně zředěné moči (s minimem solí) a zároveň aktivně přijímají soli žaberním epitelem.

Lososi a úhoři jsou ryby, které střídají sladkou a slanou vodu. Jejich těla jsou uzpůsobena tak, že mění složení krve dle prostředí, v kterém se pohybují.

Unikátní mechanismus můžeme sledovat u paryb (např. žraloci), jejichž krev obsahuje cca 1 % močoviny. Tím se stávají oproti mořské vodě mírně hypertoničtí a nepotřebují již další regulační mechanismus k dostatečnému „zavodnění“ svého těla.